Česká iniciativa pro astma

Čipa infolinka - kontaktní e-mail Napište nám

Informace pro pacienty : Funkce plic u malých dětí

Funkce plic u malých dětí 

Vyšetřování funkce plic u nespolupracujících dětí.
Informace pro rodiče
 
Jan Šulc
 
Často se nás, lékařů, rodiče těch nejmenších pacientů dotazují, je-li možné spolehlivě vyšetřit funkci plic u malých dětí a potvrdit nebo vyloučit některé nemoci. Někteří možná zaslechli něco o vyšetření funkce plic u nespolupracujících dětí a ptají se: „Co to vlastně je? A proč nespolupracující, když ten náš drobeček přece tak krásně se svou maminkou spolupracuje…?“.
Vyšetření nejmenších dětí je skutečně složitější než běžná spirometrie, kterou mnozí znají, a která se běžně vyšetřuje u větších dětí. Běžná spirometrie je závislá na plném a usilovném výdechu, což kojenci a batolata (a dokonce i část dětí předškolního věku) nezvládnou. Vývoj duševní a pohybový má svá pravidla a zákonitosti a děti za to pochopitelně nemohou.
Věk 3-5 let je z pohledu lékaře určitým zlomem s neostrou hranicí, který zásadním způsobem ovlivňuje volbu spirometrických metod, které je možné použít. Dítě mladší 3-5 let nedokáže spolehlivě provést ty správné dechové manévry, které jinak bez obtíží dokážou vykonat na požádání děti staršího věku. Maximální usilovný výdechový manévr (pomocí kterého u starších dětí měříme objem vzduchu zvaný usilovně vydechnutá vitální kapacita plic) je pro batole nepřekonatelný problém. Je to dáno nejen mírou schopnosti malého dítěte porozumět přání lékaře, ale především dosud nezralou nervovou soustavou a omezenou motorickou nervosvalovou koordinací, která v nižším věku neumožňuje malému dítěti provést takto složitou souhru pohybů. Na druhé straně je dýchací ústrojí pouze v útlém věku do 1 roku vybaveno některými reflexy, které postupně navždy vymizí a vyhasnou. Znalosti těchto vývojových zvláštností s úspěchem využíváme pro volbu metod náhradních a alternativních.
Úkolem našeho oboru je tedy měřit takové parametry funkce plic, které jsou v porovnání s ukazateli zjištěnými klasickými spirometrickými metodami z hlediska diagnostického přínosu pro ošetřujícího lékaře srovnatelně významné. Jsou to především některé plicní objemy a ukazatele průchodnosti dýchacích cest.
Naše vyšetření může odpovědět na některé důležité otázky dětského pneumologa nebo alergologa. Jde především o to, zda nemá děťátko menší objem plic, nemají-li snad plíce tužší tkáň či není-li přítomno zúžení dýchacích cest typické např. pro astma.
Pochopitelnou starostí rodičů je otázka bezpečnosti těchto vyšetřovacích metod pro nejmenší děti, jejich případná rizika a způsob, jak mají své děťátko na vyšetření připravit. Tyto důležité dotazy bych rád v tomto sdělení postupně pro každou používanou metodu vysvětlil.
Hned v úvodu musím stručně zmínit historii tohoto malého, ale rychle se rozvíjejícího oboru. V polovině minulého století byly v zahraniční publikovány první práce o poporodní dechové adaptaci a dalším vývoji dýchání u novorozenců a malých kojenců. Další práce u nejmenších dětí se věnovaly stanovování objemu plic (u snížené velikosti plic mluvíme o tzv. restriktivní funkční poruše), plicní pružnosti (pružnost plic může být abnormálně zvýšena nebo naopak snížena) a dechového vzoru (např. zúžení dýchacích cest se projeví změnami v průběhu a době trvání výdechu). I v Čechách vznikly pionýrské studie zabývající se měřením funkce plic u novorozenců a malých kojenců. Byly to práce Dr. Kureše a později Dr. Votavy, které vznikaly od konce 60. let na půdě již zaniklého Ústavu výzkumu vývoje dítěte (ÚVVD) tehdy při Fakultě dětského lékařství UK a Fakultní nemocnici v Praze Motole. První práci u dětí předškolního věku v raném období po operaci srdce publikoval autor tohoto sdělení v roce 1989. 
S rozvojem počítačové techniky se řada metod přesunula z experimentálních laboratoří do vývojových dílen některých významných výrobců zdravotnické techniky (především firma Jaeger GmbH, Spolková republika Německo). Potřeba dalšího zpřesňování diferenciální diagnostiky i v nejútlejším dětském věku vedla v 90. letech k potřebě standardizace jednotlivých vyšetřovacích metod. Toto úsilí bylo v roce 1996 korunováno vydáním první monografie shrnující dosavadní experimentální znalosti a první klinické zkušenosti v tomto oboru (Prof. Janet Stocksová a kol., Velká Británie). Celkový počet prací a počet pracovišť zabývající se funkčním vyšetřováním nespolupracujících dětí od té doby stále stoupá. I v České republice byla v roce 2006 na půdě Pediatrické kliniky UK 2.LF a FN Motol zřízena Specializovaná laboratoř pro vyšetřování funkce plic nespolupracujících dětí.
Metody vyšetřování funkce plic nespolupracujících dětí představují důležitý nástroj jak pro klinickou praxi, tak pro vědecko-výzkumnou a dokonce pedagogickou činnost. U dětí s chronickými respiračními onemocněními lze takto zpřesnit jak primární diagnostiku, tak sledovat vývoj již diagnostikovaného onemocnění v jeho průběhu. To se týká velmi významně průduškového (bronchiálního) astmatu. U astmatu lze pomocí funkční diagnostiky především očekávat zpřesnění diagnostiky, lepší ověřitelnost změn v léčebném postupu, ale též úspěšnější záchyt tohoto onemocnění v nejranějších věkových obdobích. Zvláště raný záchyt astmatu se nám jeví jako velmi významné preventivní opatření umožňující nemoc diagnostikovat nebo naopak vyloučit a tak včas zahájit přesně cílenou a účinnou léčbu.
Obor „vyšetřování funkce plic u nespolupracujících dětí“ bývá ve světě soustředěn do větších lékařských (většinou univerzitních) nebo vědecko-výzkumných center. Tato centra poskytují svou vysoce specializovanou diagnostickou péči pro větší územní celky (na principu spádových oblastí). Podobně je tomu i u nás. Cílem práce naší laboratoře je zajišťovat plný diagnostický servis především pro složité nebo obtížně diagnostikovatelné choroby dýchacího ústrojí od nejútlejšího dětského věku. Podobných center je i ve světě jen omezený počet; naše motolská laboratoř je od počátku své činnosti v rámci ČR pracovištěm jediným. Pro svou činnost laboratoř potřebuje státní podporu (v rámci grantového systému). To má svou výhodu, protože jakákoliv taková podpora podléhá velmi přísné kontrole nejen odborné, ale také etické (v rámci činnosti etických komisí, složených nejen z odborníků, ale i laiků). Zdůrazňujeme, že je to právě dohled etických komisí, který citlivě posuzuje možná rizika a další okolnosti při nově zaváděných metodách.
V současné době je v motolské laboratoři k dispozici široké spektrum metod. Tyto metody umožňují detekci abnormalit statických a dynamických plicních objemů (např. diagnostika výše zmíněných restriktivních poruch), poruch průchodnosti periferních/centrálních dýchacích cest (především obstrukce dýchacích cest), poruch plicní pružnosti (elasticity) a částečně též poruch regulace dýchání. Společným jmenovatelem všech těchto metod je to, že od vyšetřovaného dítěte vyžadují pouze klidové dýchání do masky přikrývající oblast nosu a úst. Vypadá to sice jednoduše, ale pochopitelně nelze vyšetřovat, pokud dítě pláče nebo se přiložení masky brání.
Všechny níže uvedené metody jsou neinvazivní; to znamená, že na dítě během vyšetření nepůsobí žádné škodlivé vlivy nebo léčivé přípravky (jako například rentgenové záření nebo zatěžující léky). 
V dalším textu najdete stručný popis každé vyšetřovací metody, vysvětlení v čem je její přínos (tedy co se dá zjistit z výsledků každé metody), a budou též zmíněna případná rizika a zvláštní okolnosti, např. potřeba medikamentózního tlumení. Naše poznatky, jak připravit dítě (a jeho rodiče) před vyšetřením, jsou uvedeny v závěru.
 
Impulzní oscilometrie (naše přezdívka metody je „Bubínek“)
 
Dítě leží v náručí nebo sedí na klíně své matky nebo doprovázející sestry. Během klidového dýchání záznamové zařízení snímá průběh změn průtoku a tlaku. Z průtokových změn se vypočítávají i změny objemové. K dítěti se pomocí masky (kryjící nos a ústa) nebo náustku přivádějí jemné tlakové rázy. Tyto rázy (projevují se jemným tlumeným zvukem malého bubínku) navozují na záznamu klidového dýchání malé změny. Počítačová analýza těchto diskrétních průtokových a tlakových změn umožňuje odhalit snížení průchodnosti periferních (menších) a centrálních (větších) dýchacích cest. Obě tyto obstrukční poruchy lze navíc od sebe navzájem odlišit. Je možné vyšetřovat děti asi od 2 let věku, pro mladší děti dosud nemáme normální (referenční) hodnoty. Řada „poučených“ dětí – viz závěrečná pasáž tohoto sdělení – zvládne vyšetření zcela bez problémů a nepotřebuje žádné tlumení. Vyšetření nemá žádná rizika. Měření u dobře připravených dětí trvá kolem 2-3 minut. Základním předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat. Jak znalost referenčních hodnot, tak schopnost současně posoudit výsledky ostatních vyšetření vedou ke správným závěrům, které jsou pro ošetřujícího lékaře přínosné.
 
Celotělová pletyzmografie („Kosmonaut v kabině“ – viz obrázek)
 
Toto vyšetření jednoznačně vyžaduje tlumení (sedaci) dítěte. Dítě klidně leží vleže na zádech v uzavřené vyšetřovací kabině, která je vyrobena z čirého plexiskla. Vyšetření je možno kdykoliv přerušit (a kabinu snadno otevřít) a to jak z důvodu případného neklidu dítěte, tak v případě poruchy měření. Vyšetření má dvě části. Zprvu se během klidového dýchání snímá průběh průtokových změn vzduchu v masce a změn tlaku v kabině; cílem je změření odporu dýchacích cest. Následně se během velice krátkého (asi půl sekundy trvajícího) uzávěru náustku snímají změny tlaku v kabině se současnými změnami tlaku před ústy dítěte (tzv. ústního tlaku); cílem je změření velikosti objemu plic na konci klidového výdechu. Jedinečnost tohoto vyšetření spočívá v tom, že během jediného sezení získáme dva podstatné údaje o dýchacím ústrojí dítěte:
1. odpor dýchacích cest, kde lze navíc odlišit odpor během nádechu a během výdechu;
2. objem plic na konci klidového výdechu. Tento objem se nazývá funkční reziduální kapacita a u zdravého dítěte tvoří asi jednu polovinu celkové velikosti plic. Pokud je tento objem snížen, je pravděpodobná restriktivní porucha funkce plic (snížení celkového plicního objemu). Pokud je tento objem naopak zvýšen, má dítě zvýšené množství vzduchu zadrženého v plicích (plicní hyperinflace).
Z obou ukazatelů lze navíc výpočtem zjistit specifický odpor dýchacích cest (tj. ukazatel průchodnosti dýchacích cest vztažený na plicní objem, na kterém je průchodnost měřena). Počítačová analýza umožňuje vyšetření významně zkrátit; samotné měření (bez doby na přípravu) trvá kolem 10 minut. Vyšetřovat lze již děti v nejútlejším věku (od 3 kg tělesné hmotnosti). Horní hranici představuje hmotnost asi 13 kg, což u některých dětí odpovídá až 2 rokům věku. Samotné vyšetření nepředstavuje pro dítě žádné riziko; jediným rizikem by mohla být případná nežádoucí reakce dětského pacienta na podaný tlumící přípravek. Vzhledem k tomu, že vyšetření se provádí výhradně na oddělení s kompletním diagnostickým a léčebným zázemím, jsou skutečná rizika zanedbatelná. Bezpodmínečným předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat. Tak např. obraz zvýšené hodnoty množství vzduchu zadrženého v plicích (viz výše) nemusí být nutně obrazem trvale zadrženého vzduchu (statické hyperinflace plic), ale rychle postupující obstrukce dýchacích cest vedoucí pouze k přechodnému zadržení vzduchu v plicích (dynamická hyperinflace plic). Podobně při hodnocení zdánlivě významně zvýšeného celkového odporu dýchacích cest může jít jen o chybně interpretovanou křivku, která jinak mluví pouze o zvýšeném odporu výdechovém. Chabá znalost těchto vztahů vede k falešně pozitivním diagnostickým závěrům.
 
Rychlá thorakální (hrudní) komprese
 
Také toto vyšetření vyžaduje tlumení (sedaci). Vyšetření se provádí většinou po výše uvedeném vyšetření v celotělovém pletyzmografu. Dítě i zde klidně leží na zádech, vyšetřovací kabina však není uzavřena. Přes košilku má hrudníček obepnut vestičkou z kombinovaného materiálu (textil a plast), kterou lze asi z jedné třetiny její plochy mírně nafouknout (asi jako když se vodou naplní termofor). Vyšetření začíná snímáním průběhu klidových průtokových a tlakových změn při dýchání dítěte. Z průtokových změn se vypočítávají i změny objemové. To je nutné pro dokonalou počítačem řízenou synchronizaci vlastního měření. Pokud jsou splněny podmínky nutné pro dokonalou koordinaci během vyšetření, přístroj nafoukne vestičku v okamžiku ukončení klidového nádechu. Doba trvání tohoto podnětu je velmi krátká (jen asi 0,1 sekundy). Tím se umožní spícímu dítěti vydechnout za kratší časový interval (za přibližně jednu čtvrtinu obvyklého času). Cílem je záznam urychleného výdechu (tzv. částečné výdechové křivky průtok-objem) a následné posouzení tvaru a průtokových hodnot získané křivky. To slouží především pro zjištění případné obstrukce dýchacích cest našeho malého pacienta. I v tomto případě je vyšetření možno kdykoliv přerušit a to jak z důvodu případného neklidu dítěte, tak pro případné technické poruchy. Počítačová analýza umožňuje vyšetření významně zkrátit; samotné měření u dobře připravených dětí trvá kolem 10 minut. Vyšetřovat lze již děti v nejútlejším věku (od 3 kg tělesné hmotnosti). Horní hranici představuje hmotnost až 15 kg (což u některých dětí odpovídá až 2 – 2,5 rokům věku). Samotné vyšetření představuje pro dítě minimální riziko. Rizikem je případná nežádoucí reakce dětského organizmu na mírné stlačení hrudníku – např. zvracení při nevhodné přípravě před vyšetřením (dítě nesmí být vyšetřováno těsně po jídle). Rizikem je dále i případná nežádoucí reakce dětského pacienta na podaný tlumící přípravek. Vzhledem k tomu, že vyšetření se provádí výhradně na oddělení s kompletním diagnostickým a léčebným zázemím, jsou skutečná rizika zanedbatelná. Bezpodmínečným předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat. Tak např. příliš pozdě spuštěný podnět (výše uvedené nafouknutí vestičky) může vést k nepřesnému diagnostickému závěru. Dále je nutno zachovat správnou polohu krku dítěte, tedy vyloučit jeho přílišné předklonění nebo zaklonění. Málo pečlivá kontrola polohy vyšetřovaného dítěte může ve výsledku vést k mylnému obrazu zúžení dýchacích cest. 
 
Analýza klidového dechového vzoru
 
Dítě leží v náručí nebo sedí na klíně své matky nebo doprovázející sestry. Během klidového dýchání záznamové zařízení snímá průběh průtokových a tlakových změn. Počítačová analýza těchto změn – neovlivňovaná žádnými vnějšími vlivy - umožňuje odhalit případné abnormální rysy klidového dýchání v porovnání s ukazateli dýchání normálního. Jedná se například o měření poměru mezi trváním klidového nádechu a klidového výdechu. Dalším ukazatelem je doba k dosažení klidové vrcholové výdechové rychlosti k celkové době výdechu. Tyto a další parametry mohou odhalit zcela neinvazivně jak případnou obstrukci dýchacích cest, tak určité změny v regulaci dýchání. Měření u dobře připravených dětí trvá kolem 5 minut. Lze vyšetřovat od nejútlejšího věku. Řada „poučených“ dětí – viz závěrečná pasáž našeho sdělení – vůbec nepotřebuje tlumení. Rizika vyšetření nejsou žádná. Základním předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat. Tak např. obraz prohloubeného dýchání (hyperpnoe), které je způsobenou neklidem nebo agitací dítěte vede k falešně pozitivní diagnostické rozvaze. Neklid dítěte by mohl být mylně považován za obraz abnormálních plicních funkčních ukazatelů. 
 
Stanovení omezení výdechu (metoda NEP, naše přezdívka „Mašinka“)
 
Dítě leží v náručí nebo sedí na klíně své matky nebo doprovázející sestry. Během klidového dýchání se pomocí masky kryjící nos a ústa snímá průběh průtokových a tlakových změn. K dítěti se pomocí speciálního nástavce (Venturiho zařízení) přivádí přesně kalibrovaný velmi malý negativní tlak -0,5 kPa (tedy jako tlak vody působící na dno sklenice, která je naplněna jen do výšky 5 cm). Tento malý podtlak je jednorázově přiveden k ústům vyšetřovaného, a to synchronizovaně na konci klidového nádechu. Akusticky se tento podnět projeví syčivým zvukem – proto používáme pracovní přezdívku „Mašinka“. Doba trvání tohoto podnětu je asi 250 msec (tedy ¼ sekundy). Podobně jako u metody rychlé hrudní komprese tento přístroj umožní bdícímu nebo spícímu dítěti vydechnout za kratší časový interval (přibližně jednu polovinu obvyklého času). Cílem je porovnání klidového záznamu křivky průtok-objem se záznamem urychleného výdechu stejné křivky. Následně je třeba pečlivé posouzení tvaru a průtokových hodnot obou získaných křivek. Za normální situace má přivedený podtlak schopnost významně zvýšit klidové výdechové průtoky, protože má dítě výdechovou rezervu. Za patologické situace nemá přivedený podtlak zmíněnou schopnost zvýšit klidové výdechové průtoky. Dítě tedy nevykazuje výdechovou rezervu. Zjištění případné výdechové průtokové limitace (omezení výdechu nebo též samoregulace) vede lékaře k funkčnímu závěru obstrukce dýchacích cest. I v tomto případě je vyšetření možno kdykoliv přerušit a to jak z důvodu případného neklidu dítěte, tak pro případné technické poruchy.  Lze vyšetřovat děti od nejútlejšího věku po celý předškolní věk. Řada „poučených“ dětí – viz závěrečná pasáž našeho sdělení – vyšetření zvládne i bez potřeby tlumení. Proto nejsou rizika vyšetření žádná. Měření u dobře připravených dětí trvá kolem 15 minut. Základním předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat. Tak např. obraz výdechové limitace zobrazený na samém začátku aplikace podnětu (výše uvedeného malého negativního tlaku) bývá nikoliv obrazem výdechové limitace nebo dokonce patologických kolapsů dýchacích cest, ale obrazem zvýšené reflexní aktivity jednoho z hlavních svalů rozšiřujících dolní části dutiny ústní (m. genioglossus). Chabá znalost těchto vztahů vede k falešně pozitivním diagnostickým závěrům. Dále je nutno zachovat správnou polohu krku dítěte, tedy vyloučit jeho přílišné ohnutí a sklonění hlavy, nebo naopak zaklonění. Málo pečlivá kontrola polohy vyšetřovaného dítěte může ve výsledku vést k mylnému obrazu obstrukce dýchacích cest. 
 
Plicní elasticita (měření dynamické compliance plic pomocí jícnové sondy, naše přezdívka „Balónek“)   
  
Dítě leží v náručí nebo sedí na klíně své matky nebo doprovázející sestry. Při zvláště významném neklidu je nutné tlumení (sedace). Po zklidnění se do dolní třetiny jícnu (tedy nikoliv do dýchacích cest) zavede tenká plastiková trubička (sonda), která je na konci opatřena malým latexovým balónkem. Tento balónek slouží ke snímání jemných tlakových změn, které v hrudní dutině při klidovém dýchání vznikají. Je totiž prokázáno, že změny tlaku v prostoru mezi oběma pohrudnicemi (tj., mezi nástěnnou a útrobní pohrudnicí) velice přesně odpovídají změnám tlaku právě v zmíněné dolní třetině jícnu. Během klidového dýchání se pomocí masky (kryjící opět nos a ústa) snímá průběh průtokových a tlakových změn. Z průtokových změn se vypočítávají i změny objemové. Z poměru objemových a tlakových změn se pak vypočítá tzv. dynamická compliance (poddajnost) plic. Je to sice ne zcela přesný ukazatel plicní pružnosti (elasticity), ale základní informaci pro odlišení původu plicních problémů lékaři poskytne. Jinými slovy jde o to, jestli má dítě plíce abnormálně více tuhé (např. při některých zánětlivých onemocněních) nebo naopak více poddajné (emfyzematické, jako u tzv. plicní rozedmy). Toto vyšetření je považováno za semi-invazivní (nejde o narušení celistvosti organizmu, ale již se zavádí sonda do tělní dutiny). Umožňuje ovšem získat zcela jedinečnou informaci o změně kvality plicní tkáně. Zavedení balónkové sondy je srovnatelné např. s běžným krmením jícnovou sondou nebo běžně užívaným měřením kyselosti v jícnu (pH metrie). Podobnou informaci o plicní tkáni poskytuje až mnohem invazivnější plicní biopsie (představovaná operačním odebráním části plicní tkáně). Naše vyšetření je možno kdykoliv přerušit a to jak z důvodu případného neklidu dítěte, tak pro případné technické poruchy.  Lze vyšetřovat děti od nejútlejšího věku po celý předškolní věk; od věku 4-5 let dítě snáší zavádění jícnového balónku velmi dobře samo. Autor tohoto článku vyšetřil popsaným způsobem od roku 1985 více než 800 dětí, přičemž nebyla zaznamenána ani jediná komplikace. Samotné vyšetření představuje pro dítě minimální riziko. Rizikem je případná nežádoucí reakce dětského organizmu na zavádění sondy, např. při zánětu jícnu při dosud nepoznaném vracení žaludečních šťáv do jícnu (gastro-ezofageálním refluxu). Při nevhodné přípravě před vyšetřením (dítě nesmí být vyšetřováno těsně po jídle) existuje nebezpečí zvracení. Rizikem je dále i případná nežádoucí reakce dětského pacienta na podaný tlumící přípravek. Vzhledem k tomu, že dítě je před naším vyšetřením podrobně vyšetřeno dalšími metodami a vzhledem k tomu, že se vyšetření provádí výhradně na oddělení s kompletním diagnostickým a léčebným zázemím – jsou skutečná rizika zanedbatelná. Bezpodmínečným předpokladem úspěchu vyšetření je přesná kalibrace přístroje, dokonalá sehranost vyšetřujícího personálu a vynikající znalost interpretace naměřených dat (např. hlubší než požadovaná hloubka zavedení jícnové sondy vede ke zcela falešným výsledkům). Samotné měření u dobře připravených dětí trvá kolem 20 minut.
 
Kromě výše uvedených metod, které jsou v současné době na naší klinice rutinně prováděny,- existují ještě metody další, pro jejichž podrobný popis a přesné údaje pro rodiče budeme potřebovat více zkušeností. Proto budeme v blízké budoucnosti v informování rodičů našich malých pacientů pokračovat.
 
A na závěr ještě několik novinek, nebo dejme tomu návrhů, jak lze připravovat dítě (a také Vás, rodiče) již doma nebo alespoň několik desítek minut před samotným vyšetřením. Především cíl, provedení a případná rizika každého vyšetření s maminkou osobně probereme. Přítomnost vyšetřovaného děťátka je během tohoto prvního kontaktu velice vítána. Lékař totiž na schůzku s výhodou pro obě strany přinese desinfikovanou vyšetřovací masku, která bude pro dítě zanedlouho představovat předmět podstatného významu. Tuto masku dítěti lékař ukáže a ponechá mu ji jako neběžnou (ale o to více zajímavou) „plastikovou hračku“. Maminka se většinou během instruktáže uklidní (protože uslyší, že děťátko přijde do styku pouze s touto maskou, se kterou si zrovna hraje). Dále dítě vidí, že se nic nepříjemného neděje a navíc si většinou k masce alespoň „přičichne“ nebo do ní kousne apod. Kromě toho má část dětí za sebou i první zkušenosti se spacerem, tedy plastikovým dávkovačem léků určených k inhalaci (také opatřeným maskou) a tak si většinou novou – dosud neznámou - masku také samo zkusí prodýchat. Část maminek velice ocení podrobnou přípravu a podání informací jí samotné. Jinými slovy, takové mamince stačí, když ona sama ví, co se bude požadovat po jejím děťátku a přípravu svého děťátka pak většinou zvládá sama.
A jako zcela základní požadavek zdůrazňujeme samozřejmou nutnost naslouchat doplňujícím dotazům, potřebu klidného a vlídného chování personálu, který musí při vyšetření zcela vyloučit spěch. S výhodou je zajištění mírného šera a nerušivé (ideálně instrumentální) hudby s nastavenou hlasitostí těsně nad hladinou prahu slyšitelnosti.
Závěrem si dovolujeme poznamenat, že jsme vděčni za možnost předložit veřejnosti alespoň základní informaci o tomto novém, rychle se rozvíjejícím oboru. Tento obor tak pravděpodobně během krátké doby získá další pozitivní odezvu jak od kolegů lékařů (dětských pneumologů a dětských alergologů), tak od stále se rozšiřující skupiny rodičů našich malých pacientů.
 
 
as. MUDr. Jan Šulc, CSc.
Pediatrická klinika a Klinika rehabilitace
Fakultní nemocnice v Motole
Univerzita Karlova v Praze, 2. LF
V Úvalu 84
150 06 Praha 5
jan.sulc@fnmotol.cz
 

Partneři

© 2007-2016 Česká iniciativa pro astma
Vytvořila a spravuje MeDitorial
ISSN 1802-5595