Průduškové astma - 6. díl

1. Jak se astma léčí - postupy při akutním záchvatu.

Průduškové astma je charakterizováno opakovaným zužováním průdušek v reakci na různé podněty, obvykle na podněty přicházející z vnějšího prostředí. Zánět, který je podstatou astmatu, vede k zvýšené přítomnosti látek, které působí otok sliznice průdušek, zvýšenou tvorbu hlenu a stažení vláken hladkého svalu, která ve stěně průdušek jsou. Čím lépe je astma léčeno, tím méně se tyto změny objevují a tím menší kolísání průchodnosti průdušek je. Pokud pacient nemá své astma pod dostatečnou kontrolou nebo se setká s podněty ve velké intenzitě či množství, může se reakce v průduškách zvýšit natolik, že se již nejedná o "běžné" kolísání průchodnosti dýchacích cest, ale dojde k reakci, která již způsobí jasné obtíže, které pacient vnímá. Pokud jde  o reakci, která dobře reaguje na jednorázové podání pomocné, úlevové léčby, pak ještě nejde o tzv. astmatický záchvat a stav obvykle rychle odezní. I tak je třeba se zabývat důvody jeho vzniku a snažit se opakování dechových obtíží zabránit. Je třeba se pokusit určit důvod, proč se obtíže objevily, snažit se vyloučit další kontakt s vyvolávajícím podnětem a případně upravit po dohodě s lékařem základní dlouhodobou léčbu.

Jako astmatický záchvat označujeme stav, který na jednorázové podání bronchodilatačního léku buď nereaguje dostatečně a dušnost přetrvává, nebo dojde jen ke krátkodobému zlepšení a stav si vyžaduje brzké opakování podání uvolňujícího léku. Astmatický záchvat může nastat v různé intenzitě, od potíží mírných přes záchvat, který pacienta omezuje v běžných činnostech až po záchvat, který může velmi rychle vést k omezení dýchání a rozvoji dechového selhání. Protože skutečná tíže a další průběh záchvatu nemusí být hned patrné, je třeba každý astmatický záchvat brát velmi vážně a  řádně léčit. Není možné přijmout různé praktiky "rozdýchávání", "rozcvičování" apod., protože všechny tyto postupy obvykle vedou k oddálení zahájení správné léčby příslušnými léky, které jako jediné mají schopnost záchvat účinně zastavit a vráti funkci plic do původního stavu. Rovněž nebyly prokázány příznivé účinky různých alternativních postupů, jako je homeopatie, akupunktura, léčebný tělocvik apod.

V zásadě platí, že čím dříve astmatický záchvat začneme léčit, tím snáze jej zvládneme a tím dříve se funkce plic vrátí do původního stavu a tím menšímu riziku bude nemocný vystaven. Každý nemocný by tedy měl znát příznaky počínajícího astmatického záchvatu a měl by být od svého lékaře vybaven návodem, jek v takovém případě postupovat.

Principem léčby každého astmatického záchvatu je včasné podání bronchodilatačního léku v dávce vyšší, než je dávka obvykle používaná v léčbě ojedinělých příznaků. Z toho vyplývá, že tento pomocný lék by měl mít nemocný trvale u sebe, aby při prvních příznacích mohl léčbu zahájit v jakékoliv situaci a v jakémkoliv prostředí. Léky se používají v podobě inhalační, protože tyto formy léků  se při správném podání dostávají přímo na místo potřeby a mají možnost začít účinkovat prakticky okamžitě. Podávání tabletových forem léků není vhodné, protože vstřebání tablet trvá zbytečně dlouho a účinek léčby je tak zbytečně odložen. Nejrozšířenějším bronchodilatačním lékem pro tento účel je salbutamol (Ventolin, Salamol, Ecosal...), který se nejčastěji podává z dávkovacího aerosolu. Tuto aplikaci je výhodné podat z tlakové nádobky přes inhalační nástavec (spacer), protože je tak zaručena lepší synchronizace uvolnění léku a nádechu. V běžné praxi samozřejmě není inhalační nástavec vždy k dispozici, protože nástavce jsou velké a není příliš praktické tyto pomůcky nosit všude sebou. Lék lze samozřejmě podat přímo z tlakové nádobky, o to je však důležitější, aby nemocný měl dokonalou techniku inhalace a byla tak jistota, že skutečně potřebnou dávku léku vdechne. Zvládnutí techniky inhalace by měl lékař kontrolovat při každé návštěvě pacienta v ordinaci, nejlépe na jeho vlastním inhalátoru. Tyto léky lze podat i ve formě práškové, například salbutamol v podobě Ventodisku či terbutalin (Bricanyl Turbuhaler). U těchto léků není třeba používat spacer a proto může být prášková forma pro řadu pacientů výhodnější. Některé tyto přístrojky ale mohou mít vyšší odpor při nádechu, což při astmatickém záchvatu může být pacientovi trochu nepříjemné. Platí však, že pokud se pacient může alespoň s určitou silou nadechnout, ze všech běžných inhalátorů má nádech dostatečnou účinnost pro zvládnutí akutního stavu. Ve zdravotnickém zařízení či za určitých podmínek i v domácím prostředí lze použít tryskového inhalátoru, který rozprašuje lék buď tlakem kompresorku nebo tlakovým vzduchem (kyslíkem) při klidovém dýchání. U tohoto způsobu podávání je trochu odlišné dávkování léků a rozhodně musí být taková léčba řádně indikována a řízena kvalifikovaným lékařem.

Upozornění:

V tomto seriálu uvedené informace jsou pouze přehledem problematiky a pomůckou pro nemocné, aby své nemoci lépe rozuměli. Nejde o léčebný návod nahrazující lékařskou péči. Diagnostická a léčebná péče o pacienty musí být vždy prováděna a řízena kvalifikovaným lékařem. ČIPA nepřebírá odpovědnost za žádné situace, které by vznikly užitím zde uvedených informací bez konzultace s příslušným lékařem.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.

Dětská pneumologie, Pediatrická klinika FN Motol, Praha