#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Dotaz 990

20. prosince 2016 Jirka:

Dobrý den, syn 16let má od 1/2014 diagnostikováno asthma bronchiale lgE mediované - pers. středně těžké. Zpočátku Flixotide, pak Relvar Elipta 92/22, dlouhodobě ale léky u matky nepravidelně a málo. Ventolin nebere - nepotřebuje - doporučen pouze při obtížích. Do 2/2016 záv. 3x týdně plaval a stav byl beze změn. Vyšetření 4/2016 zhoršení NiOX-23PPB, od 6/2016 fotbal a při vyšetření 11/2016 - léky téměř vůbec, spiro objem orient. v normě, dechové obtíže nepociťuje, dýchání čisté, sklípkové, při běhání ve fotbale pokašlává, výrazné zhoršení NiOX-70PPB.
Může nastat při zátěži vážnější stav ? Co všechno se na astma podílí - alergie, strava, režim, psychika ? Dá se léčit kromě/místo kortikosteroidů i přírodně, dechovými pomůckami aj. do stavu, kdy nejsou kortikosteroidy potřeba ? Četl jsem o různých projevech astma u sportovců - někdo snáší hůř vlhký vzduch, někdo chlad - dá se pro výkonnostní sport provést cílené vyšetření, aby se zjistilo riziko vážného stavu ? Připadá mi, že se stav zhoršil i přechodem od plavání k fotbalu (suchá hyperventilace).

20. prosince 2016 Odpověď:

Dobrý den, pokud by nebyly potíže a spirometrie byla zcela v pořádku i bez podávání léčby, byla by indikace léčby jistě diskutabilní. Pokašlávání při zátěži nicméně může rozvoj mírné obstrukce signalizovat. Bylo by jistě k užitku ověřit toleranci zátěže i po podávání bronchodilatancia. Pokud by pokašlávání vymizelo, ukazuje to na pozátěžový bronchospasmus při sportu. Přesnější ověření by mohlo přinést vyšetření spirometrie v klidu a po definované zátěži. NIOX 23 je v normě, nicméně hodnota 70 ppb je již významně zvýšená a svědčí pro aktivní alergický zánět. To může být předzvěstí zhoršení astmatu. Individuální reakce na klimatické podmínky je obvyklá, vídáme ji vcelku často. I tolerance plavání a jiných sportů je individuální. Při plavání někomu vyhovuje vlhčí prostředí, jinému vadí chlorovaná voda. Inhalační kortikosteroidy jsou v současné době považovány za první linii léčby astmatu s výjimkou astmatu intermitentního se zcela minimální frekvencí potíží. Žádný z alternativních postupů je nahradit neumí. Právě jejich zavedení do první linie terapie v 90>letech 20.století bylo tím, co razantně zlepšilo kontrolu nad astmatem, zlepšilo kvalitu života nemocných a významně zlepšilo prognózu nemoci.